Čtení licenčních podmínek nevoní nikomu – a proto je téměř každý ochoten odsouhlasit v podstatě cokoliv – klidně i vzdání se prvorozeného dítěte.
Pro Instaluj.cz SEO specialista a copywriter Daniel Beránek:
Klidně se vzdáme i prvorozeného
Obětovali byste prvorozené dítě? Sdíleli veškeré své informace se zaměstnavatelem? Či třeba s NSA? Nejen výzkum michiganské univerzity indikuje, že cokoliv z toho uděláme raději, než bychom pročítali licenční podmínky. Jak na to přišli?
Číst licenční podmínky je děsná otrava. Ruku na srdce – kdo je kdy naposledy četl a jestli vůbec? A z toho zlomku čtenářů podmínek užívaní softwaru/služby – kolik je těch, kteří tak činí v rámci pracovní náplně či deformace? Po eliminaci všem předešlých bychom se dostali k velmi malému počtu případů, kdy si zákazník/uživatel opravdu licenční podmínky přečte, nejčastěji pod tíhou uvědomění si rizika z nich plynoucího.
Toto obecné povědomí se do podoby závěru vědeckého výzkumu podařilo dostat dvojici michiganských výzkumníků Jonathanovi A. Obarovi a Anne Oeldorf-Hirschové v práci The Biggest Lie on the Internet: Ignoring the Privacy Policies and Terms of Service Policies of Social Networking Services. Soustředili se v ní na pozornost, jíž věnujeme čtení zásad ochrany osobních údajů a podmínek služby.
Většina z 543 participantů studie se neobtěžovala se čtením podmínek služby sociální sítě NameDrop, která byla vytvořena pouze pro účely experimentu. 399 z nich (74 %) rovnou přešlo k odsouhlasení prostřednictvím tlačítka Quick Join, zbytek průměrně četl zásady ochrany osobních údajů 73 sekund a podmínky služby 51 sekund. Vzhledem k rozsáhlosti textů (7 977 a 4 316 slov) by však průměrné hodnoty čtení měly dosáhnout 30 minut u osobních údajů a 16 minut u podmínek služby. A aby výsledky nabraly na signifikantnosti, zakomponovali Obar a Oeldorf-Hirschová do textu:
- odevzdání prvorozeného dítěte coby platba za službu;
- sdílení dat se zaměstnavatelem uživatele a
- a sdílení dat uživatele s NSA (coby – dle předpokladu – zpopularizovanou a snadno identifikovatelnou zkratkou).
Výsledek? Ani jedna z těchto podmínek nebyla důvodem k neodsouhlasení pro 98 % účastníků. Autoři to shrnují v záměrně suchém závěru: „Výsledky studie poukazují na to, že jedinci často zcela ignorují podmínky služby a zásady ochrany osobních údajů…“
Obar pak v dopise pro Federal Communications Commission vyvozuje, že tyto výsledky „zcela zpochybňují takzvaný model upozornění a volby“, kterým k ochraně soukromí přistupuje legislativa a který poskytovatelé služeb naplňují oznámením způsobů sběru uživatelských dat a nabídnutím možností neúčasti. Obar dopis uzavírá: „Transparentní komunikace a poskytnutí přístupu jsou výborné body, kterými začít, ale zároveň i hrozné, pokud by se jimi mělo i skončit. Je třeba udělat mnohem více, abychom zajistili, že jsou si uživatelé vědomi toho, s čím souhlasí. A že jsou ochráněni před hrozbami spojenými se sdílením dat a jejich dalším využíváním.“
Smutný výsledek experimentu jen odkazuje k podvědomé nechuti vůči blábolným textům, jejichž maximou je: není práva, na které by měl uživatel nárok – není povinnosti, kterou by poskytovatel nemohl beztrestně zanedbat (paraf. SHEA, WILSON The Illuminatus! Trilogy).